Mistrovství světa v Adventure Race 2013; 2-9/12 2013, Kostarika - část 1.
tým Salomon-Suunto/Nutrend/S21 ve složení Radka Brožková, Pavel Štryncl, Roman Šinkovský, Marek Navrátil
Umístění: 19 z 70
Přípravy na MS
Vynechat zmínku o přípravách na Mistrovství světa v Kostarice jde jen těžko. Jsou důležité a začínají už dlouho před samotným závodem. Nejprve jsme si museli zajistit si zhruba rok předem startovní místo v listině, která je omezená počtem 75 týmů z celého světa. To lze například tak, že vyhrajete, nebo se alespoň umístíte na 2. či 3. místě v některém ze závodů Světového Poháru v AR (viz www.arworldseries.com). To je jeden typ kvalifikace. Nebo můžete vyhrát Mistrovství Evropy v AR, to je další kvalifikační možnost. Třetí možností je, že si místo ve startovní listině prostě včas koupíte zaplacením nemalého startovného. V tomto případě to bylo 6 700 USD, které zahrnují kromě účasti v závodě i 2 noci ubytování v hotelu před a 1 noc po závodě, a dále zapůjčení specifického vybavení v závodě (mapy, lanové vybavení, půjčení lodí a raftů atp.).
My jsme si místo ve startovce koupili, protože žádná z jiných možností nepřipadla v úvahu. Potom jsme začali podle písemných pokynů a informací pořadatele několik měsíců předem zajišťovat potřebnou výbavu a materiál. Letos (kromě jiného) jsme si museli dokoupit a sehnat speciální pumpy k nafukovacím lodím (které nám už po závodě nikdy k ničemu nebudou), bedny pro převoz výbavy v závodě, dále jsme si sháněli speciální rozkládací karbonová pádla, zajišťovali letenky a pojištění, zjišťovali alespoň nějaké informace o přírodních podmínkách a počasí v místě závodu, vybírali, zkoušeli a sháněli vhodnou stravu na závod a v neposlední řadě jsme hledali a domlouvali dárce a sponzory, kteří by nám pomohli pokrýt veškeré (pro nás obří) náklady. Společnými silami se nám podařilo vše uspokojivě a včas připravit a mohli jsme nemalou část výbavy (cca 80 kg) poslat předem spediční službou přímo do centra závodu na adresu, kterou nám sdělil pořadatel.
Sami jsme na cestě do San Jose jsme měli přestup v Londýně a New Yorku. Druhé jmenované město jsme si mohli i trochu prohlédnout z pohledu turisty, protože pauza mezi lety byla téměř 24 hodin. Do Kostariky jsme dorazili týden předem. Chtěli jsme přistupovat k závodu s co největší zodpovědností. A proto bylo nutné se nejen co nejlépe aklimatizovat v tomto pro nás tolik odlišném prostředí a čase (posun je -7 hodin), ale také si vyzkoušet, co s námi udělá fyzická aktivita v tamních podmínkách (vysoká vlhkost a teplo) Bylo dobré vyzkoušet si jízdu na kole po místních cestách, kajaky na oceánu i běh ve vysoké nadmořské výšce nad 3000 mnm. Teplejší podnebí jsme brali jako výhodu, protože i za deště nám venku bylo stále teplo a mohli jsme předpokládat, že během závodu nebudeme trpět zimou. Stálo to všechno sice další nemalé prostředky navíc, ale věřili jsme, že se vyplatí do takové přípravy investovat. Neúspěch jsme chtěli eliminovat. Cílem pro nás bylo dokončit celou trať v kompletní sestavě. Možná se to zdá na první pohled jako nevelký cíl, ale je třeba si uvědomit, že se to většinou podaří pouze necelé třetině startovního pole! Zbytek týmů trasu nedokončí vůbec, nebo ve zkrácené podobě.
Před závodem
2 dny před startem jsou už věnovány hektickým přípravám a plánování. Konaly se předzávodní mítinky, které nás seznámili se základními podrobnostmi tratě. Obdrželi jsme tzv. roadbook, který popisuje jednotlivé etapy závodu tak, jak jsou naplánovány, dozvídáme se přibližnou délku etap a převýšení, odhad časové náročnosti a seznam povinné výbavy, kterou musíme mít s sebou. Jedna část mítinku je speciálně věnována nebezpečným plazům, kterým se máme na trati vyhnout. Dokonce jsme měli ukázku živých exemplářů, snad abychom pochopili vážnost situace. Také nás informovali, že mapy k závodu dostaneme při startu. Je to pro nás sice trochu napínavější varianta, ale zase víme, že se nemusíme zabývat vymýšlením nejvhodnějších postupů a budeme mít víc klidu a času na spánek a odpočinek poslední noc.
Naše přípravy a balení jsou zpestřeny tím, že kostaričtí celníci doposud nepropustili naši zásilku výbavy, která u nich už několik dnů ležela zadržená. Ukázalo se totiž, že pořadatel nám nepodal dostatečné informace k zásilkám, protože celníkům se nelíbila naše speciální sportovní výživa. My jsme žádné informace ohledně omezení obsahu zásilek nedostali, takže jsme netušili, že potraviny jakéhokoli druhu způsobí tolik těžkostí a zmatků. Po dlouhých jednáních za pomoci pořadatele a teprve asi 24 hodin před startem jsme dostali alespoň zbytek výbavy, mimo veškerých potravin. Jinak by byl opravdu problém do závodu nastoupit! Nějaké potraviny a doplňky jsme museli dokoupit ještě v místních marketech, všechny bedny jsme nakonec úspěšně dobalili a předali pořadateli pro další převoz.
Večer před startem je ještě věnován společenským povinnostem. Všichni závodníci museli nastoupit před hotel a proběhnul organizovaný pochod z hotelu až do centra města. Tam se konalo oficiální přivítání i s ohňostrojem a slavnostní večeří. Pochod je navíc doprovázen vystoupením místních bubeníků a tanečnic. Jde o opravdu dynamické a nabité vystoupení, kdy bubeníci na pokyn svého kapelníka s píšťalkou hrají svá čísla a k tomu tančí mladé tanečnice nacvičené pochodové tance.