Mistrovství světa v Adventure Race 2013; 2-9/12 2013, Kostarika - část 3.
Druhá etapa – kánoe, pádlování (65 km)
V depu omýváme kola v řece od nánosů bláta, aby byly příště použitelné, skládáme je zase do beden a mezitím jíme. Je trochu otravné to všudypřítomné bláto i špína, protože se míchá i do jídla. Potom už pumpujeme nafukovací kánoe. Tuhle legraci musíme v závodě absolvovat vícekrát, protože lodě se mezi etapami převáží složené, vypuštěné. V depu se nesnažíme být za každou cenu nejrychlejší, protože čím delší jsou etapy, tím důležitější je opravdu dobře dobít energii a vše poctivě nachystat.
Poprvé tedy vyrážíme na vodní etapu, která má mít 65km. Je stále hluboká noc a vyrážíme na řeku, která nás po několika kilometrech má přivést až do mořského zálivu. Před závodem jsem občas myslel na to, jak to bude s krokodýly, kteří tu prostě opravdu jsou - jaké to bude na řekách, jestli není nebezpečí útoku z jejich strany. Ale stále jsem se uklidňoval, že by nás snad nepustil pořadatel do příliš nebezpečných míst. Teď ale najednou byly tyhle obavy pryč. Když jsem viděl všechny nastupovat na lodě a jet, přišlo mi to bez problémů. Bylo jasno, měsíc zářil a po chvíli zjišťujeme, že je lepší jet se zhasnutými světly. Okolní reliéf krajiny je tak mnohem líp čitelný a lépe se mi mapuje. Taky ale nejsou vidět odrazy z očí vší té zvěře podél břehů na souši i ve vodě a tak si můžu snáz namlouvat, že tu žádná ani není. Uvědomujeme si, že brzo má přijít odliv. To může být problém, protože první vodní kontrola je umístěná v kanále, který spojuje tuhle řeku s nejhlubším mořským zálivem na světě - jedná se o "Golfo dulce". A pokud nám odtamtud začne odtékat voda, bude těžké se ke kontrole dostat. Přesně to se stalo a musíme vynaložit opravdu velké úsilí, abychom se proti silnému odlivovému proudu prodrali do kanálu. Některým týmům jedoucím kolem nás se to nepovedlo a zůstaly uvězněny při ústí kanálu. Jiné závodníky vidíme jít pěšky podél kanálu, což nám nepřijde úplně rozumné a dost se tomu divím. Všude si představujeme hady a ani by nás nenapadlo v noci vylézat z lodí na břeh nebo do vody v téhle buši. Navíc jsme brzo u kontroly a ta je právě na opačném břehu kanálu, než po které závodníci šli. Jestli polezou pro kontrolu přes vodu, tak už jsou úplní blázni! Potom zachycuju v dalším depu zprávu, že někdo byl ve vodě hadem uštknutý….bez legrace. Další plavba už byla orientačně jednoduchá a ne příliš záživná. V druhé půli kanálu nás odliv zase hezky vytáhnul z řeky, rozednilo se a vyjeli jsme do rozlehlého zálivu. Vzdálenosti mezi kontrolami byly velké a pádlování se postupem času stávalo úmornější a úmornější. Zpestření bylo aspoň ve formě delfínů, které jsme zahlédli a sem tam hezké scenérie podél břehů. Jinak to byly jen další hodiny dřiny, naštěstí pod zataženou oblohou, protože slunko by nám etapu dokázalo asi dost znepříjemnit.
Etapa třetí – treking, 27 km, stoupání i klesání ca 1 000m
Přiznám se, že v depu přišla opravdu úleva, že je to za námi. Pavel je například silově dost dobře vybavený, ale ruce i ramena si odrovnal. Jeho silový styl pádlování ho unavil dřív a trpěl asi víc, než my ostatní. Bylo už zase odpoledne. Rychle jsme zahnali hlad a podařilo se nám ve sprše očistit se od největších nánosů nečistot. Jako "sprchu" to nazývám jedině proto, že to byla hadice s trubkou na konci a zhora tekla voda - studená. A navíc to bylo v takovém polootevřeném přístřešku - no dalo by se to tu ohodnotit i dvěma hvězdičkami. Sbalili jsme lodě a nachystali je k převozu na start další vodácké etapy. Ale jen lodě - zbytek vodáckého vybavení jsme si na následujícím ca 30km treku museli přenést! Pádla, vesty, vozíčky pod lodě a povinná výbava, to dělá celkem hezký balík! Kamarád z časopisu o AR tématice (endorphinmag.com), který tu působil jako pomocník/dobrovolník mi prozrazuje, že některé týmy před námi si vyrobili malý vozík z koleček pod lodě a převáželi náklad na něm. Ale to se nám moc nezdá, máme už něco vymyšlené. Nejprve zkoušíme taktiku přenosu v obrovském loďáku a batozích, Pavel má za to, že to půjde těch „pár kilometrů“ odnést na zádech, když se nějak prostřídáme a přerozdělíme si to. Chvíli po asfaltu to nějak jde, ale po 2 km zatáčíme na vedlejší cestu a poznáváme, že to nebude nejlepší taktika. Dochází nás spřátelený polský tým Salewa (mistr Evropy v AR 2013), který si z vozíčků udělal převozové vozítko a většinu nákladu veze na nich. Rychle přebalujeme, Pavel s Romanem hbitě vyrábí vozík s potahem a já si říkám jak je fajn, když jsou v týmu tihle zruční chlapci. Mně by to trvalo určitě dýl. Po zbytek etapy táhnou nebo tlačí Pavel a Roman střídavě vozík a ukazuje se to jako dobré řešení. Trať se mi subjektivně zdá dost dlouhá, náročná a kopcovitá, rozmoklá chodidla by dostala hodně zabrat, kdybychom vše táhli na zádech. Brzo za tmy na mně doléhá únava a vím, že se mi vrací špatný spánek před závodem. Po setmění taky potkáváme na cestě svého prvního hada. Je asi přes metr dlouhý, oranžovo-šedý. Ráďa jde krok, dva přede mnou a najednou si všímám, že přešla hadovi kousek před hlavou. Já ho mám rovnou před sebou a nadskakuju asi do 3 metrů vysoko i s batohem na zádech! Křičím zároveň na Ráďu a ta odskakuje s úlekem stranou. Pavel hbitě reaguje a vytahuje kamerku GOPRO aby to natočil a vyfotil. Had je evidentně taky vylekaný a tak rychle mizí raději v křoví. To mně chvíli probralo z usínání, ale potom na mně znovu přichází krize kvůli spánkovému deficitu. Vím, že jsme s Radkou vedli nějakou konverzaci, ale vůbec si z ní nic nepamatuju. Vím taky, že jsem na ni občas mluvil nesmysly, protože mi v hlavě probíhaly nějaké "mikrosny" aĺe protože jsem od nich nedokázal odlišit realitu, reagoval jsem na ně a říkal věci, které ona nemohla chápat, protože se vztahovaly k dění v těch snech. Nelze se divit, že zbytek tohoto treku se mi vytratil z paměti. Až na závěr, kde kousek před depem hledáme jednu odbočku a zezadu nás došli naši čeští kolegové z týmu Accom. Vozík si nepostavili, Jarda táhne loďák na zádech a stěžuje si, že nohy dost trpí. Došli jsme spolu do depa vzdáleného už snad poslední kilometr nebo dva někdy před půlnocí a započaly přípravy na další kanoistickou etapu s desetikilometrovou pěší vložkou na začátku.
