Zimní AR Polsko 2014 - 4. část
Když jsme do depa C přijížděli, Rusové právě odcházeli na 26 km trek/běh. Než jsme doplnili pití a jídlo, přezuli se a schovali kola do stodoly, uplynulo asi 20 minut. Ztráta byla pořád malá a doufali jsme, že na tomhle treku s volným pořadím kontrol si zase polepšíme. Šli jsme způsobem, který se mi zdál trochu divný, ale Pavel mi svůj systém asi během 2 hodin vysvětlil (nebo spíš já jsem ho asi za 2 hodiny teprve trochu pochopil) a tak jsem se nakonec zklidnil. Asi po hodině a půl jsme Rusy potkali v protisměru. Zvolili jiné postupy a tak bylo zajímavé počkat si, kdo z nás si zvolil variantu líp. Vyráželi jsme na etapu okolo 13 hodin a počítali jsme, že bychom do 18 hodin mohli být zpět. Nakonec se nám to povedlo dříve. Tempo v závěru jsme ještě zrychlili díky tomu, že u poslední kontroly jsme se míjeli právě zase s ruským týmem. My už jsme od ní odbíhali, když se objevili opět v protisměru a šli si pro ni. Znamenalo to asi 10-15 minut náskok v náš prospěch. Opět jsme se na 2 a 3 místě prostřídali! Zpátky do depa chyběly asi poslední 4 km a hned když jsme doběhli, pustili jsme se do dalšího úkolu. Tentokrát nám pořadatel připravil opravdu specialitu. Jízdu na saních se psím spřežením! Moc se mi to líbilo! 2 lidé z týmu měli objet cca 250 metrové kolečko. Jeli jsme Pavel a já. Celý úkol zněl asi takto: - přivést psy k saním, připnout je k postrojům, odjet jedno kolo (při pádu nesměl člověk pustit spřežení, které jistil provazem kolem ruky, jinak byl úkol nesplněný a znamenal penalizaci), potom postavit spřežení opět na start, nastoupila druhá osoba a stejně tak objela okruh, pak už jen psy odepnout a odvést zpět tam, kde byli „ustájení“ a dát jim napít. I když se na okruhu nacházely 2 prudké lomené zatáčky, kde to celkem cukalo, zvládli jsme to s Pavlem bez pádu a nezdrželi jsme se nic navíc, než bylo potřeba. Když jsme jízdu dokončovali, přišli do depa i Rusové, což znamenalo asi 20 minut rozdílu a náš souboj pokračoval. Popíchlo nás to k rychlému odchodu na další etapu.
Už se stmívalo, když jsme odjížděli na 85 km MTB. Čekala nás druhá noc, kdy už spánkový deficit může u někoho být docela velký. Mám to štěstí, že i 2 noci dokážu vydržet bez větších potíží, pokud jsem před závodem byl dobře odpočinutý. Když to na mně ale přijde, dám si nanejvýš nějaký povzbuzovač typu Speed8, Šleha, nebo nějaký jiný kofeinový přípravek a to funguje jako dobrý životabudič.
Byli jsme v regionu, kde se nacházely široko daleko největší kopce. Maximální výška se pohybovala až mezi 200 – 300 metrů nad mořem. Nejvyšší vrchol etapy měl něco málo přes 300 mnm. Nebylo to moc, ale normální výška byla kolem 100 mnm, takže se o kopcích už dalo mluvit. Byla to trochu změna, proti jinak rovinatým úsekům. Rusové na prvním postupu této etapy zvolili lepší variantu, jak jsem si všimnul později na živém sledování závodu https://app.trackcourse.com/view/zima2014. Trochu nás dojeli. I když jsme je za celou etapu neviděli, věděli jsme, že musíme pořádně šlapat, protože na předešlých etapách na kole nás vždycky dojeli. Teď po závodě je jasné, že občas jsme zvolili horší, pomalejší variantu postupu. Vzdálenosti mezi kontrolami byly velké, takže se vyplatilo objíždět více po lepších silnicích, než se držet co nejvíce v přímém směru. Asi proto jsme ztráceli cenné minuty na kole. Během etapy se stala jen jediná věc, která trochu rozčeřila hladiny (pokud si vzpomínám). S Kristýnou jsme si v tu chvíli při jízdě vyprávěli, aby neusnula, protože na ní přišla krize. Člověk to tak líp překoná, když si s někým povídá. Usnout se jí tedy nepovedlo, ale v jedné křižovatce byl špatně viditelný asfaltový stupínek na krajnici, asi 10ti centimetrový. Kristýna na něj najela a bohužel po něm sklouzla a upadla. Naštěstí v nízké rychlosti a tak kromě pár naraženin se jí nic nestalo. Pozitivní bylo, že se určitě dobře probrala. Rychle se sebrala a pokračovali jsme dál. To už jsme se opět blížili k depu A, a taky ke změně disciplín. Trochu nás překvapilo, když se ruský tým opět v depu objevil před námi. Bylo to jen pár minutek, ale nepotěšilo nás to.
Opět jsme zkrátili depo na minimum a vydali se vstříc běžkařské etapě na 60 km. Téměř hned za námi šel i ruský tým, tušíc, že boj o druhé místo se přiostřuje.
Kristýna na treku. Úsměv pro fotografa není povinnost, ale Kristýna ví, že pozitivní PR je dobrá věc!
Běháme co nejvíc, pokud je to jen trochu možné. Roviny tomu napomáhají a Filip nás všechny táhne svým tempem.
Krátká instruktáž před sáňkováním se psím spřežením. "Nespadni! A když spadneš, provaz drž za každou cenu!" - vybízí instruktor
Čtyři psíci dokážou udělat slušné tempo. Zvlášť, pokud je to trochu z kopce. Do kopce zas potřebují víc pobízet. Byli kamarádští a nemohli se dočkat, až budou zapřažení.
Takhle může vypadat cyklista v zimě. Jí a pije se v tom blbě. Všechno, co si člověk vezme s sebou mrzne a tvrdne. Pořádné občerstvení v depu je jedna z mála možností, jak doplnit síly.
